Živý plot výrazně ovlivňuje  atmosféru zahrady a její povahu, současně  také vymezuje hranice a poskytuje soukromí. Živý plot může také nabízet odstínění určité části zahrady před letmými  pohledy. A živé ploty rovněž přináší do zahrady poklidnou barvu zeleně v zimním období. V neposlední řadě pak poskytují ochranu a hnízdiště různým druhům zahradního ptactva.

Živé ploty díky přirozenému vzhledu dobře zapadají do krajiny. Vzbuzují v nás proto méně stísněné pocity než hraniční zdi a jiné pevné ploty. Nabízí také velkou dekorativní hodnotu, jsou vstřícnější k životnímu prostředí a jsou často i finančně nejšetrnějším řešením hranice vašeho pozemku. Živý plot je také výborným větrolamem. Za pevným plotem se snadno tvoří spodní vzduchové víry, se kterými se rostliny jen těžko vyrovnávají. Živý plot vítr přeruší, ale proud vzduchu prochází přímo jím a nikoli nad ním, a takto tok vzduchu značně zpomalí.  Proto je také v zástěně pod živým plotem vždy příjemně. Dobře udržované živé ploty navíc přežijí velmi dlouhou dobu. Pravidelné prořezávání a stříhání má zmlazující účinek. 

Na druhé straně, jak již název prozrazuje, živý plot je živá rostlina a potřebuje tedy více péče než zeď nebo drátěný plot. Zabírá také více prostoru než obyčejný plot, i když pokud živý plot pravidelně sestřiháváme a správně jsme si vybrali, ani on nezabere příliš místa. Na hranici pozemku nemusí živý plot zabírat hlubší prostor než třicet centimetrů, neboli patnáct cm na každou stranu. Samozřejmě na živý plot nelze nic věšet. Živý plot také snadno dosáhne  hranici dvou metrů, která je dostatečná k zajištění intimity a přitom působí méně rušivě než  hraniční zeď nebo drátěný plot. 

Ohraničování pozemků v historii

Již od dob, kdy lidé začali obdělávat půdu, vyvstala potřeba ohraničení pozemků: k ochraně úrody před dobytkem a divokými zvířaty, ale také k vyznačení vlastního území. Pro tento účel sloužilo kamení, (pichlavé) rostliny či rostliny, které se dali snadno splétat  a sestřihávat. Na našem kontinentu lidé používali přírodní keře a stromy jako například habr (Carpinus betulus), buk lesní  (Fagus sylvatica), javor babyku (Acer campestre) a hloh (Crataegus monogyna).
Živé ploty by však neměly příliš přesahovat do veřejných prostorů jako jsou chodníky a na pouličních rozích by zase z důvodu bezpečnosti provozu neměly být vyšší než jeden metr.

Přírodní stavba v zahradě

Živé ploty jsou především vhodné nejenom jako hranice, ale také k utváření  vnitřního členění zahrady, například k rozdělení zahrady na určité „vnější  místnosti”. Živé ploty není navíc nutné vysazovat v přímých liniích. Můžete utvářet různé překvapující tvary: křivky, vlny, pozvolné linie či dokonce přímo živé sochy vytvarované z vždyzelených keřů. Avšak pozor: čím vyšší živý plot bude, tím více bude do vaší zahrady vrhat stínu.