Co jsou to vlastně keře?

Keře jsou dřevité rostliny, které se rozvětvují nízko nad zemí nebo ještě v ní. Na rozdíl od stromů převážně netvoří hlavní kmen, ale většina druhů má již od země několik dřevitých stonků, které se odborně nazývají bazální stonky.  Někdy se vyskytuje velmi krátký kmínek.  Pro klasifikaci jako keř je předpokladem tvorba xylému v kmínku a na stoncích. Kritériem tedy není velikost. Existují velmi malé keře a naopak druhy, které dorůstají do velkých výšek, ale většina z nich nepřerůstá nad tři až čtyři metry. Dělicí linie mezi stromy a keři však není jednoznačná. Existuje i mnoho druhů nejednoznačných typů, jako například strom škumpa (Rhus typhina), který v reálu tvoří rozsáhlý keř a naopak zase druhy, které mají zřetelný kmen, ale větvení někdy začíná již blízko u země.

Polokeře
Polokeře jsou keře původem z jiného podnebného pásma než je to naše, jejich mladé výhonky dřevnatí teprve následující rok a jsou proto první zimu nesmírně náchylné a citlivé na mráz. Používají se občas i v zahradách našeho podnebného pásma a mohou snadno namrznout. Příkladem je levandule (Lavandula) a zpododěr (Ceanothus) z čeledi řešetlákovitých.

Třídění keřů
Nejširším klasifikačním měřítkem je jejich nejzjevnější charakteristický rys, tedy členění na opadavé keře, které na podzim ztrácí listy a v zimě zůstávají holé a stálezelené keře, které neopadávají. Velmi odlišným měřítkem jsou jejich růstové návyky, stanoviště a použití. Keře jsou nadmíru mnohostranné rostliny. Popínavé a plazivé keře je možno nalézt i ve skupině půdopokryvných rostlin.

Kombinování keřů v ohraničování pozemků a na zahradách
Používejte jeden vždyzelený keř na tři opadavé.  Tento kombinační poměr praxe dokonale prověřila jako nejlepší. Neplatí samozřejmě pro živé ploty! Keře a stromy (včetně jehličnanů) tvoří stálý rámec zahrady, kolem kterého se seskupují  jiné rostliny. A jde právě o tuto kombinaci, která dělá každou zahradu tak jedinečnou, zajímavou a živou. Trvalky vypadají nejlépe před poklidným zeleným pozadím. Velkou pozornost byste rovněž měli věnovat výšce a plošnému rozsahu keřů, abyste se vyhnuli případným pozdějším problémům s jejich prořezáváním. Zvažte také dekorativní hodnotu rostlin v době, kdy  nekvetou nebo jsou opadané. Zkuste zkombinovat keře s maximem vhodných vlastností, zvláště pokud máte místo jen pro pár kousků.

Pěstební nároky keřů
Nároky keřů na pěstování jsou obvykle jasně uvedeny na jejich prodejních etiketách. Jsou druhy, které je nutné umístit výhradně na slunce, zatímco jiné preferují více stínu. Také typ půdy je důležitý. Druhy jako rododendron, vřesovec a vřes (Rhododendron, Erica a Calluna) mají rády kyselé půdy (pH menší než 7), zatímco například šeřík (Syringa) a zimostráz (Buxus) preferují zásadité půdy (pH nad 7). Rovněž vlhkost půdy je důležitá. Většina druhů je vhodná do standardní zahradní půdy s průměrnou vlhkostí. Pouze u rostlin s výrazně odlišnými nároky je nezbytné si tuto hodnotu nechat upřesnit.

Ochrana v zimě
Existují také keře, které se nedokážou vyrovnat s našimi zimami. Tyto druhy je třeba proto pěstovat v květináčích a nádobách, které na zimu přemístíte do světlých bezmrazých prostor, chráněných před přímou povětrností.  Jsou to nádobové přenosné rostliny, které se také nazývají rostliny do zimních zahrad, neboť právě tam se jim výjimečně dobře daří. Některé druhy snáší i mírný mráz a dokáží přežít mírnou zimu venku (i  když jsou vsazené do země). Příkladem této skupiny jsou vavřín, Fatsia a podobně. Jde o rostliny, které si ukládají do mízy trochu cukru a proto tak snadno nezmrznou. Proti silným mrazům je však třeba chránit i je. V podmínkách ČR běžně nepřezimují.